Vítejte na oficiálních stránkách

K zamyšlení

Život je někdy tak rychlý, že nás předbíhá a my nemáme ani čas se nad ním zamyslet. Možná proto nám stále něco chybí a my se tedy musíme hnát dál, abychom to někde našli.

Pokud jste otevřeli tuto stránku, máte na ní možnost vždy čas od času nalézt nový příběh ze života, který si zaslouží, abychom se u něj zastavili a zapřemýšleli nad ním. Pokud to uděláme, budeme bohatší o nové poznání jak je možné žít.

Vděčnost

Boháč jménem Choni šel na procházku a viděl jednoho člověka, jak sází strom zvaný svatojánský chléb. Chvíli ho pozoroval a pak se zeptal: "Kdy bude mít strom první ovoce?"

"Za sedmdesát let," odpověděl mu ten člověk. Tu mu řekl ten boháč: "Ty blázne, myslíš si, že se dožiješ plodů své práce? Radši zasaď nějaký strom, který nese ovoce brzo, a tak se budeš moci potěšit plody své práce."

Muž v zahradě ale v klidu dokončil sázení stromu, přátelsky se podíval na boháče a odpověděl mu: "Příteli, když jsem byl malý, tak jsem našel strom nesoucí svatojánský chleba a jedl jsem z něj, i když jsem jej nesázel. Zasadil ho můj dědeček. Tak taky chci, aby mí vnuci mohli jíst z tohoto stromu. My lidé bychom nemohli obstát, kdybychom si jeden druhému nepomáhali.

Dva horalé

Jeden anglický cestovatel vyprávěl tento příběh:

Jednou jsem v Tibetu putoval horami. Měl jsem s sebou místního Tibeťana jako průvodce. Byla sněhová bouře. Najednou jsem uviděl jednoho muže ležet ve sněhu ve strži pod cestou. Měl zlomenou nohu. Řekl jsem: "Musíme jít k němu a pomoct mu." Tibeťan mi odpověděl: "Nikdo po nás nemůže chtít, abychom tam za ním lezli a tak se sami vystavovali nebezpečí." Otočil se a šel dál. Tak jsem musel sám sestoupit dolů na dno strže. Zraněného muže jsem ošetřil a s námahou vytáhl na cestu a pomalu nesl dál. Bylo to namáhavé a tak jsem se pořádně zapotil, takže mi nebylo zima. Když mi ale docházely síly, zastavil jsem a prohledal batoh zraněného. Našel jsem tam i trochu jídla, takže posilněn jsem mohl jít dál. Po cestě jsem narazil na svého dřívějšího průvodce. Jak byl unavený, tak si sedl do sněhu a zmrzl. Zjistil jsem, že mu již není pomoci a tak jsem šel dál. Po několika hodinách se bouře utišila a já jsem se zraněným našel chatu v údolí. Odtud již zraněného převezli do nemocnice. Až na chatě jsem si uvědomil, že jsem přežil vlastně jen díky tomu, že jsem zachraňoval toho zraněného člověka, který měl s sebou jídlo. Chtěl jsem zachránit druhého a zachránil jsem se sám.

Naplnit světlem

Král měl dva syny. Když byl starý, chtěl jednoho z nich ustanovit svým nástupcem. Svolal své poradce a nechal předstoupit oba syny. Dal každému pět zlatých mincí a řekl: "Za tyto peníze naplňte do večera největší halu našeho zámku až po strop. Čím, to je vaše věc." Starší syn vyšel ven a šel kolem pole, kde sedláci sklízeli cukrovou řepu a vozili ji do mlýna na vylisování. Vylisovaná řepa se povalovala bez užitku kolem. Hned se dohodl se sedláky, že naplní vylisovanou řepou halu v zámku. Když byla hala naplněná, šel ke svému otci a řekl: "Splnil jsem svůj úkol, ustanov mě svým nástupcem. Na mladšího bratra už nemusíš čekat." Otec odpověděl: "Ještě není večer, počkáme." Za chvíli přišel mladší syn a prosil o to, aby byla hala znovu vyprázdněna. Pak přišel a postavil doprostřed haly svíčku a zapálil ji. Světlo svíce naplnilo halu do posledního místečka. Otec řekl: "Ty budeš mým nástupcem. Tvůj bratr utratil všech pět mincí, aby naplnil halu bezcenným odpadem. Ty jsi potřeboval sotva jednu minci, aby s naplnil halu něčím užitečným."

Dobrý člověk u nebeské brány

Peklo bylo úplně přeplněné a pořád ještě stála velká fronta u brány. Tu byl nucen vrchní pekelník vylézt před bránu a poslat všechny pryč. "V pekle je už plno, volné je už jen jedno místo", řekl, "to musí dostat ten nejhorší hříšník. Je tu mezi vámi nějaký vrah?" A začal se jich vyptávat na jejich viny. Ale všechno, co mu říkali se mu zdálo málo špatné. Když tak šel podél fronty, všiml si jednoho, kterého se ještě neptal. "Co je vlastně s vámi, co jste udělal?" "Nic", odpověděl mu ten člověk. "Já jsem dobrý člověk a jsem zde jen náhodou. Myslel jsem, že ti lidé tu stojí na cigarety." Ale pekelník naléhal: "Přece jste určitě něco udělal, každý člověk něco udělal"."Já jsem to sice viděl", řekl ten dobrý člověk, "ale držel jsem se od toho daleko. Viděl jsem, jak si lidé navzájem ubližují, ale nikdy jsem se na tom nepodílel. Viděl jsem, jak zabíjeli a okrádali, ale radši jsem se vzdálil. Já jediný jsem odolal pokušení a nedělal jsem nic.""Vůbec nic?" ptal se pekelník nevěřícně. "Jste si úplně jistý, že jste to všechno viděl, a nic nedělal?""Určitě, bylo to před mými vlastními dveřmi.""A vy jste nic neudělal?" ptal se opět pekelník. "Tak pojď dál, můj synu, to poslední volné místo v pekle patří tobě!