Rumunský Banát

podzim 2007, Zlatka Součková


Jako každý rok na podzim, vydal se i letos P. Vladimír navštívit a povzbudit obyvatele několika českých vesnic v rumunském Banátu. Tentokrát se k němu připojil také náš komorní sbor Fons, dvě řádové sestry františkánky a další farníci ze Žďáru a Herálce.


Po nepříliš pohodlné noční cestě Maďarskem a severním Rumunskem jsme se v městečku Baile Herculane odměnili horkou koupelí v termálních pramenech. Prohlédli jsme si toto bývalé lázeňské městečko, z jehož slávy zbyla pouze torza kolonád, a pak cestou necestou, chvilku po silnici, chvilku po blátivé stezce, mířili jsme dále na jih, do města Oršová. Zde nám při hledání cesty k pravoslavnému klášteru sv. Anny ochotně poradil česky mluvící pán, který byl velmi potěšen setkáním se svými krajany. Podle jeho pokynů jsme potom v kopci nalezli krásný klášter s nádhernou vyhlídkou na Dunaj, který je v těchto místech už mohutnou řekou. Po modlitbě, písni a prohlídce kláštera jsme pokračovali v cestě podél řeky na východ. Minuli jsme do skály vytesanou hlavu dáckého krále Decebala a v soutěsce zvané Kazany, kde Dunaj dosahuje největší hloubky, jsme navštívili rozestavěný pravoslavný klášter. Zde nás uvítal a pohovořil s námi kněz, který na stavbě pracuje; sbor Fons ho povzbudil písní a jeli jsme dál. Šest kilometrů dlouhý, prudký a kamenitý úsek od Dunaje do Eibentálu potrápil některá auta a donutil jejich posádky k menší procházce.


V Eibentálu, první české vesnici, kterou jsme navštívili, nás pak přijaly místní rodiny, které nás ubytovaly a kde jsme ochutnali výborné speciality balkánské kuchyně. Po zpívané večerní mši svaté potěšil náš sbor Fons místní farníky svým prvním vystoupením. Poté nás přijal také zdejší otec děkan. Druhý den jsme, po vydatné snídani, vyrazili na dvacetikilometrovou cestu do Bígru, další české vesnice. Minuli jsme dnes již zavřené antracitové doly ve vesnici Baia Noua, vystoupili na nejvyšší kopec zvaný Kopřiva a nádhernou podzimní přírodou jsme doputovali do Bígru. Po mši svaté zde opět zazněly písně v podání našeho sboru. Druhý den ráno po mši svaté jsme navštívili místní základní školu, kde se dopoledne učí osm dětí prvního stupně a odpoledne mají vyučování starší žáci. Dětem zazpíval sbor Fons svoji oblíbenou píseň „Prší, prší“, načež skutečně začalo pršet a vytrvalý déšť nás provázel celou zpáteční cestu do Eibentálu. Naši hostitelé nám však útrapy z cesty vynahradili výbornou večeří a horkou pálenkou s medem.


Poslední den, po rozloučení s našimi milými a pohostinnými krajany, jsme vyrazili podél Dunaje zpět domů. Cestou nás ještě lákala česká vesnice Gernik, a tak jsme zde udělali zastávku s menší procházkou, návštěvou kostela a zkušebním spuštěním jednoho z vodních mlýnků. Další zastávka byla ve městě Temešvár, kde jsme měli krátkou noční prohlídku centra s katolickou a pravoslavnou katedrálou.


Dík za tuto vydařenou pouť patří P. Vladimírovi, sboru Fons, farníkům českých vesnic v Banátu, kteří nás přijali, ale i všem, kteří na nás a naše krajany v Rumunsku pamatovali ve svých modlitbách.


Fotografie: