10. Expedice - "MOLDÁVIE 2008"

Profesor Julius Komárek kdysi napsal ve své nezapomenutelné knize Lovy v Karpatech:

"Propadl jsem zvláštní chorobě, kterou jsme my, kteří jsme jí postiženi, nazvali karpatskou nemocí. Zdá se, že je nevyléčitelná. Jeden z mých dobrých přátel ji vystihl pozměněnou antickou větou: Kdo se jednou napil z karpatské studánky, musí se tam vracet navždy."


Základní informace

Expediční realizační tým zve mládež starší 16. ti let na 10. expedici do zřejmě nejchudší země Evropy, do země kam nejezdí takřka nikdo... Moldávie! Jedním z důvodů je objevit v této postsovětské zemi krásu o které ještě zbytek Evropy nic neví. Důvodů je ovšem mnohem víc... Karpatské toulání nás čeká na začátku a na konci výpravy. Cestou do Moldavské republiky přejdeme pěšky „Klášterní hory“; nohy si odpočinou až na moldavských planinách... Nakonec opět rumunské hory – Ceahlau. Cena: 4.500,-Kč, v ceně je doprava, přípravný víkend, celá strava... V týmu bude několik zkušených harcovníků, několik kněží, lékař, dva řidiči, tlumočník – a teď to můžeš být i Ty.


Program cesty

Na výpravu se vydáme, dá-li Pán Bůh, v neděli 20. července 2008 v 16:00 hod. z Brna. V noci přejedeme Maďarsko, cesta bude pokračovat Rumunskem přes Oradeu a Cluj. Průsmyk Tihuta s největším osídlením medvědů v Evropě a hojným výskytem vlků určitě láká k první větší zastávce, skoro i k noclehu... minimálně však k výhledům na hřebeny Bukoviny na sirné hory Caliman.
V pondělí večer bychom měli být u prvního cíle cesty – v podhůří „Klášterních hor“ – Obcina Mare. Úplný východ a úplný sever rumunské Moldávie – konec světa. V některé z rumunsko-ukrajinsko-cikánských vesnic necháme krásnou Scanii, a ponecháme tam také naše řidiče - kamarády aby „ukázali co umí“... Pokud jim vystačí „padárky“ na dva dny, tak je tam najdeme až se vrátíme z kopců. Nás mezitím čeká přechod od kláštera Putna do Sučavice. Malované kláštery, modlitba, večerňaja, útreňaja, pravoslavné požehnání archimandrity... Na cestě k rumunsko – moldavské hranici navštívíme asi nejpěknější město Moldavska - Iasi (Jasy). V době, kdy Jasy bylo knížecím městem byla Bukurešť pouhým tržištěm. Po modlitbě u hrobu sv. Parašivy z Epivatu se pokusíme řádně překročit řeku Prut a státní hranici do Moldavské republiky.
V pátek 25.7. bychom chtěli navštívit jeden z nejstarších mužských pravoslavných klášterů v Caprianě. To už bude blízko k dalšímu cíli – městu Orhej, kde je klášter vysekaný do skály v údolí řeky Raut. Hlavní město Kišiněv navštívíme v neděli a odpoledne odjedeme na jih země do autonomní oblasti, kde žijí potomci Turků. Ti tvoří většinu obyvatel měst Comrat a Ceadar–Lunga. To bude na levém břehu řeky Prut asi stačit a tak se vrátíme na rumunskou stranu.
Do hor Muntii Ceahlau se vydáme v závěru expedice; nevysoké ale divoké čáhlavské bělozrnné hory s krákáním krkavců. Celou posádku se pokusíme dát zase do kupy aby všichni byli doma ve čtvrtek 31.7.


Test zdatnosti

Přihlášení karpatští tuláci se poprvé sejdou na "Kondičním víkendu" od 23. do 25. května 2008 na utajeném místě, pravděpodobně v lokalitě mezi Horní Planou a Karvinou...


Podrobný plán expedice 2008 - Moldávie - new

Tak už po desáté; s partou poskládanou ze všech koutů brněnské diecéze se vydáváme na letní expedici. Poprvé to bylo do největšího evropského národního parku Sarek, Padaljanta ve Švédsku, za polárním kruhem. O rok později Lotyšsko a Litva, pak Skotský Highland. V dalších letech Korsika, Banát s Bulharskem, Portugalsko, rumunské hory Rodna, Irsko a Sicílie... Počet kilometrů není důležitý, důležitý je každý, kdo byl s námi a co jsme společně prožili! Letos nás čeká Moldavská republika. O ní bych vám chtěl krátce vyprávět: Moldávie – země, kde se potkává rumunský i ruský živel na malém území, kde se pije cujka i vodka a píše se latinkou stejně jako azbukou. Země, kde žije Eminescu i Puškin – země, kde je možné ledacos... Moldavsko bylo původně jednou z historických zemí Rumunska, jenže mocenské choutky velkého souseda připoutaly východní část Moldavska k „Sajůzu“. Ta západní část zůstala součástí Rumunska, což v době Nicolae Ceaucesca bylo podobné neštěstí. Tohle porcování začalo v roce 1939 podpisem německého ministra zahraničí Ribbentropa a jeho sovětského kolegy Molotova. Tak si Berlín a Moskva rozdělily sféry vlivu. Moldavská republika vyhlásila nezávislost až v roce 1991 – je to území zvané Besarábie. Rumunská část Moldavska zůstala Rumunsku, a aby to nebylo tak jednoduché, tak se kousek země zvaný „Podněsteří“ trhl a vyhlásil autonomní oblast. Dodnes se nedoporučuje cestovat na levý břeh Dněstru. Nás bude nejvíce zajímat život církve v této zemi: Před několika týdny jsme dostali kontakt na jediného moldavského katolického biskupa a začali s ním domlouvat návštěvu jeho diecéze. Diecéze Kišiněv vznikla až v roce 2001, ve stejný den, kdy byl pan biskup Mons. Anton Cosa vysvěcen. Jeho diecéze zahrnuje celou Moldavskou republiku. Jen pro zajímavost; tato diecéze (a současně republika) má téměř 4 miliony obyvatel, z toho jsou však pouze 4% katolíků, má 13 farností, celkem 24 kněží, 22 mnichů a 43 řeholnic a 1 trvalého jáhna. Tolik z chytrých pramenů – zážitky „naživo“ začneme střádat po 20. červenci.

Karpatské toulání nás čeká na začátku a na konci výpravy. Cestou do Moldavské republiky přejdeme pěšky „Klášterní hory“; nohy si odpočinou až na moldavských planinách. Nakonec opět rumunské hory – Ceahlau. Cena: 4 500 Kč. V ceně je zahrnuta doprava, přípravný víkend, celá strava. Na výpravu se vydáme, dá-li Pán Bůh, v neděli 20. července 2008 v 16:00 z Brna. V noci přejedeme Maďarsko a budeme pokračovat Rumunskem. Průsmyk Tihuta s největším osídlením medvědů v Evropě a hojným výskytem vlků určitě láká k první větší zastávce, skoro i k noclehu, minimálně však k výhledům na hřebeny Bukoviny. V pondělí večer bychom měli být u prvního cíle cesty – v podhůří „Klášterních hor“ – Obcina Mare. Úplný východ a úplný sever rumunské Moldávie – konec světa.

V některé z rumunsko-ukrajinsko-cikánských vesnic necháme krásnou Scanii, a ponecháme tam také naše řidiče-kamarády, aby „ukázali, co umí“. Pokud jim vystačí „padárky“ na dva dny, tak je tam najdeme, až se vrátíme z kopců. Nás mezitím čeká přechod od kláštera Putna do Sučavice. Malované kláštery, modlitba, večerňaja, útreňaja, pravoslavné požehnání archimandrity… Na cestě k rumunsko-moldavské hranici navštívíme asi nejpěknější město Moldavska – Iasi (Jasy). V době, kdy Jasy bylo knížecím městem, byla Bukurešť pouhým tržištěm. Po modlitbě u hrobu svatého Parašivy z Epivatu se pokusíme řádně překročit řeku Prut a státní hranici do Moldavské republiky. V pátek 25. července bychom chtěli navštívit jeden z nejstarších mužských pravoslavných klášterů v Caprianě. To už bude blízko k dalšímu cíli – městu Orhej, kde je klášter vysekaný do skály v údolí řeky Raut. Hlavní město Kišiněv navštívíme v neděli a odpoledne odjedeme na jih země do autonomní oblasti, kde žijí potomci Turků. Ti tvoří většinu obyvatel měst Comrat a Ceadar-Lunga. To bude na levém břehu řeky Prut asi stačit, a tak se vrátíme na rumunskou stranu. Do hor Muntii Ceahlau se vydáme v závěru expedice; nevysoké, ale divoké čáhlavské bělozrnné hory s krákáním krkavců. Celou posádku se pokusíme dát zase do kupy, aby všichni byli doma ve čtvrtek 31. července. Přihlášení karpatští tuláci se poprvé sejdou na „Kondičním víkendu“ od 23. do 25. května 2008.


Za celý realizační tým zve P. Vladimír Šagi Záleský